Příručka
Jak se práce staví a vydává: tři tvary repozitáře, co patří do zdrojového kódu, jak se čte vydání a čí jméno na práci stojí.
Pokaždé stejný tvar
Každý repozitář je jeden ze tří druhů a každý druh má jedno rozvržení, ve všech repozitářích toho druhu stejné. Nikdo se nemusí repozitář učit, než v něm začne pracovat: soubory jsou tam, kde byly v tom minulém. Text, který čte jen jeden repozitář, v něm zůstává; textový repozitář vzniká ve chvíli, kdy dva potřebují stejná slova.
Aplikace
Aplikace drží backend, frontend, kód, který oba sdílejí, spustitelné soubory a typy, vždy pod těmito pěti jmény. Kdo pracoval v jedné aplikaci, vyzná se v každé další.
Balíček
Balíček drží zdrojový kód v src a ověření jako spustitelné skripty v scripts/verify a před každým zveřejněním je spustí brána. Žádný balíček nemá vlastní rozvržení testů.
Textový repozitář
Textový repozitář drží dokumenty, na kterých se shodne víc repozitářů: složku na dokument, soubor na jazyk a žádný build. Všechny jazyky jednoho dokumentu leží ve stejné složce.
Napsané člověkem, nebo postavené buildem
Co napíše člověk, patří do src: kód a text. Commituje se.
Co build stáhne, odvodí nebo vykreslí, patří do dist: snímek vzdáleného rozhraní, soubor s kurzy, předrenderovaná stránka. Zapisuje se při každém běhu a nikdy se necommituje.
Repozitář, který drží generovaný soubor ve zdrojovém kódu, je vadný, a je vadný i tehdy, když je ten soubor malý, když se mění jednou za rok a když by s ním byl build rychlejší. Aplikace čte generovaná data stejně jako kterýkoli jiný vstup buildu, nikdy jako import ze zdrojového stromu.
Jak se čte commit a vydání
Zpráva u commitu je předmět a většinou nic víc: rozkazovací způsob, bez koncové tečky, do dvaasedmdesáti znaků, popisuje chování, které se změnilo, ne soubory, kterých se to dotklo. Žádné prefixy typu, žádné rozsahy. Commit, který potřebuje dvakrát slovo „a“, jsou dva commity.
Zvýšení verze je vlastní commit a anotovaný tag nese tutéž větu. Commit vydání jde ven první a tag druhý, protože tag, který dorazí první, neukazuje na nic. Zveřejněný tag se nikdy nepřesouvá ani nemaže; chyba se opravuje další verzí.
Čí na tom stojí
Každý commit, tag, vydání i zveřejněný balíček nese jméno člověka, který tu práci udělal, a žádného spoluautora. AI se používá tak, jako se používá překladač nebo editor: jako nástroj v rukou někoho, kdo za výsledek dál odpovídá. Nikdy se nepodepisuje, protože model nemůže za nic odpovídat.
Nepředává se nic, co vývojář nepřečetl, nepochopil a není připravený obhájit.